Dne 4. 5. 2019 jsme se vypravili v rámci programu Erasmus+ aktivity KA1 do finských Helsinek, abychom zjistili na vlastní oči, co na tom finském školství je tak zázračného, že se o něm neustále mluví? Co z něho převzít a aplikovat do našeho systému? A jsou finští učitelé opravdu tak vyjímeční a odlišní od našich pedagogů? Proč se neustále hovoří o tom, že české školství je na špatné úrovni a kde je ten skutečný kámen úrazu? Vybavení odhodláním a motivací jsme vyrazili vstříc poznání.
"Benchmarking Course Finnish Education System", jak se pětidenní kurz nazýval, zorganizovala společnost EduFuture. Náplní 5denního kurzu v rozsahu 80 hodin byla návštěva finských škol, rozhovory s řediteli a pedagogy, diskuze nad problematikou finského školství, workshop vyučovacích metod napříč pedagogy z celé Evropy, přednáška Managment a Leadrship.
Po příjezdu jsme zjistili, že se v naší skupině nenachází ani jeden Čech, dokonce ani Slovák a ani Polák!!! Kolegové učitelé pocházeli z jednotlivých koutů Evropy, ale nejen Evropy. Měli jsme tam kolegy z Francie, Belgie, Portugalska, Itálie, Litvy, Německa, ale dokonce z Indie a Reunionu a Martiniku. Velmi rozmanitá skupina, ale to bylo na tom to nejlepší. Při každé příležitosti jsme si mohli říci a porovnat, jak to funguje u nás a jinde ve světě. Všechny návštěvy, přednášky, školení probíhaly v anglickém jazyce.
Průvodkyně, které nás doprovázely po školách, byly studentky a hovořily anglicky. Paní za přepážkou bufetu hovořila také anglicky a když se po cestě zeptáte na směr, tak i seniorka Finka na vás hovoří anglickým jazykem. Přitom oficiálním jazykem je finština a většina Finů ovládá také švédštinu. Čím to krucinál je, že všichni zde mluví plynně anglicky? To musíme zjistit. Již první návštěva ve škole nás rozhodila ještě více..... Od kterého roku vyučujete angličtinu, že tak všichni hovoříte dobře anglicky? Od 3. třídy.....hmmm a jak často máte angličtinu? 2krát týdně, záleží na volbě studenta..... Opět jsme měli ve tvářích údiv.
Během pobytu jsme navštívili 3 základní školy s prvním i druhým stupněm (děti ve věku 7-16 let), jedno umělecké centrum (obdoba DDM) a jednu školku. Navštívili jsme vyučovací hodiny, viděli jsme děti pracovat, hrát si, sledovali jsme je o přestávkách, viděli jsme vyučovací metody, které pedagogové používají........ale v tomto směru jsme neviděli nic, co by český učitel neznal. Děti pracují stejně, některé jsou stejně rušivé, děti si také stejně hrají, stejně tráví čas a učitelé používali stejné metody jako u nás..... Tak čím to tedy je?
No pravda, ....... jedna věc nebyla úplně stejná a byla patrná už prvním vstupem do školy. Prostor. Každá škola diponovala neuvěřitelným prostorem (který jim otevřeně závidíme) a neuvěřitelným vybavením. Je to jako byste se dostali na Mars a viděli, co všechno ve škole může být. Od dataprojektorů, tabletů, notebooků, on line knihoven až po neskutečné množství materiálů pro výrobu téměř čehokoliv, co si vzpomenete, přes učebny hudební výchovy, kde by se nestyděla nahrávat průměrná česká kapela. Když jsme viděli 16 kytar na zdi...., padaly nám čelisti. Ano, ano, my dobře víme, že vybavení znamená moc, ale není to to nejdůležitější...., ale přeci jenom, je to sen.
Po rozhovorech s učiteli jsme zjistili, že vyučování ve školním roce je rozděleno do semestrů. Někdy 4 někdy 5, záleží na škole. Výuka probíhá podle národního kurikula, které se přetransformovává do městského kurikula(doplněno o priority města) a o školní kurikulum, které si upravují pedagogové. Další výhodu jsme viděli v rozvrhu hodin. Hodiny jsou koncipovány do bloků zpravidla po 75 minutách. Každý žák si navolí na semestr předměty, které jsou povinné a ty, ze kterých si může vybrat. Tady vidím velkou devizu, časové dotace jsou logičtější, jste schopni věci probrat do hloubky, věnovat jim čas a neskákat z předmětu na předmět, žáci si tak mohou vytvořit větší souvislosi nebo pracovat na úkolu déle podle jeho potřeby. Žákům je k ruce asistent pedagoga, který ví, koho a v kterém předmětu má přijít podpořit.
Volnost. Ano, volnost. To je to, co odlišuje české školství od finského. Ředitel je člověk, který si rozhoduje o tom, co a kde bude financovat. Co daná škola potřebuje a je za to také zodpovědný. Když přehlédnu veliký rozdíl v rozpočtu
To se až stydím říci. Je to přesně on, který může s penězi volně disponovat. Dostane rozpočet a prostě s ním hodpodař! O náklady na opravy, technické zajištění se nestará, to zajišťuje město. Jo a ještě jeden rozdíl, ředitel je automaticky členem zastupitelstva města, je tedy ve velmi úzké spolupráci s městem.
Důvěra v učitele. Učitel ve Finsku má důvěru. Věří se mu, že dělá to nejlepší pro školu a pro děti. A začíná to již na vysokých školách. Ke studiu učitelství se dostane pouze 10% uchazečů o pedagogický obor!!! A nezáleží pouze na studijních výsledcích. Záleží také na motivaci a chuti tuto disciplínu dělat! Učiteli se věří v hodinách v mimoškolních aktivitách. Není neustále kontrolován ředitelem, inspekcí, nevypisuje stohy "nezbytných" dokumentů pořád dookola. A hlavně! Není u nich broukem Pytlíkem na všechno! Potřebuje-li dítěti pomoct, má k dispozici psychologa, asistenta pedagoga, lékaře a další. Vše ve škole...... Osoby, kteří mu nabídnou další podporu!
Podpora inkluze. Ano inkluze zde probíhá, ale i po rozhovoru s pedagogy mají, světe, div se, stejný názor na inkluzi. Žáci jsou zapojeni do běžné výuky, ale pro žáky s velkými obtížemi mají zřízeny speciální třídy v rámci školy, kde se jim věnují speciální pedagogové.
Menší počet žáků ve třídách. Na školách, které jsme navštívili, je skoro o polovinu méně žáků než v našich třídách. Je tak zajištěno vzdělávání, které opravdu klade důraz na idnividuální potřeby žáků. Pedagogové mají možnost se žákům věnovat intenzivněji a jsou zajištěny podmínky pro studium podle moderních metod pedagogiky.
Volnost a odpovědnost. Další velký rozdíl mezi finským a českým školstvím.Žáci pracují na svých úkolech sami a zodpovědně, díky skvěle, alternativně vybaveným třídám si volí místo, kde pracují. Mají volnost pohybu a přitom respektují potřeby druhých. Učitelé jsou průvodci a kolegové, né "uměle vydupaná" autorita. Když se zeptáte, jestli je někdo kontroluje, tak se Vás zeptají: " Ne a proč?"
A jak je to s tou angličtinou? Stále jsme o tom přemýšleli, proč žáci dosahují takových výsledků. Proč se učí anglicky, švédsky, finsky a ještě další cizí jazyk. Jsme přesvědčeni, že na jejich výsledcích se podílí nejen učitelé, ale také finská televize. Nejen, že je normální ve Finsku mluvit anglicky, ale také všechny filmy v televizi jsou pouze s finskými titulky. Děti jsou tedy angličtině vystavovány denně.
Co říci závěrem? Nejsme na tom tak špatně.... Systém podpory, financování (ne, co do objemu peněz), práce učitelů (né platy) jsou si velmi podobné. Naši učitelé jsou pečliví, kreativní a šikovní. Máme v porovnání s některými státy také nadstandartní vybavení. Systém podpory v našem státě existuje (asistenti, psychologové, OSPOD atd.). Ale můj celkový dojem? Když pominu objem peněz, díky kterému bychom mohli zajistit některé organizační věci (učitele, méně žáků ve třídách atd.), tak bych osobně velmi ráda přijala jejich filosofii - DŮVĚRA A ZODPOVĚDNOST. Zjednodušme si to, dejte nám více svobody, nechte nás dýchat, nepřistupujte k nám tak, že všichni "kradem a děláme vše špatně". Důvěřujte nám a my budeme pracovat zodpovědně. Pojďme společně vést děti ke společenské i osobní zodpovědnosti za své vzdělání. Spolupracujme a sdílejme. Přesto si zanechme trošku pravidel, která jsou nám vlastní. A věřím, že se naše školství posune opět na vrchol.
PS: Článek obsahuje osobní postřehy a pocity jedné z absolventů kurzu. Není to návod na záchranu českého školství.
